Nick Twisp

Historie Mládí v Hajzlu

Zajistit, aby se rukopis knihy dostal do tiskáren a na trh, nebývá vůbec lehká záležitost – zvláště připočteme-li k tomu fakt, že jde o spisovatele – nováčka.
Pro zajímavost : Mládí v Hajzlu . Nyní (podzim, 2003) kdy kniha může slavit své 11. vydání, tneto humoristický román prostoupil do světa čtenářů jen díky tomu, že její autor odmítl akceptovat všechna zamítnutí ze stran agentur a nakladatelství.

Nickův vznik

Inspirací pro napsání Mládí v Hajzlu , jak říká C.D.Payne, mu posloužil krátký, humoristický kousek, který napsal v 80. letech. Šlo o chlapce, který při příležitosti svých sedmých narozenin sepisuje dopis pro své rodiče v záchvatu zlosti. „Původně měl mít Nick sedum let,“ říká jeho stvořitel, „ale rozhodl jsem se, že íce srandy čtenář zažije, udělám-li z něj teenagera.“
Román byl zasazen do prostředí Oaklandu kde autor žil. Přijmení Twisp bylo vybráno kvůli jedné malé rodince Twispových ve Washingtonu – v domově jeho přátel, kteří žily ve srubu na malebném úbočí amerických vrchovin.

Payne se psaním začal v roce 1989; psaní každé knihy zabralo přibližně jeden rok. Předvídal, že každý ze svazků bude vydán jako samostatná knížka (tak jako tomu bylo u nás a v Německu). Osud tomu však nechtěl. Po napsání první knihy rozeslal dopisy tuctům agentur, které by mu mohly zajistit nakladatelský tisk.

Za tří jednatelů agentur, kteří projevily zájem, si Payne vybral jednoho v New Yorku, který tehdy zastupoval velmi známého spisovatele. v následujících 18 měsících kdy Payne pracoval na druhé a třetí knize, ho agent ani jedenkrát neoslovil. „Šlo o mou první zkušenost s agenty,“ odpovídá Payne. „Vůbec jsem nevěděl, co bude. Několikrát jsem jim telefonoval. Ujišťovali mě, že můj rukopis už rozeslali.“ v době dokončení třetího dílu, mu přišel zpět jeho rukopis s poznámkou, že nebyli schopni domluvit se s nakladatelem a přáním hodně štěstí.
„Hned poté jsem zkontaktoval zbylé dva agenty, ovšem ti zřejmě ztratili zájem a své nabídky stáhli.“

v tom okamžiku se Payne rozhodl, že si sám zaplatí cenové ohodnocení knihy literární agenturou Scotta Mereditha. „Na agenturu, která si účtuje jen za přečtení knihy jsem nahlížel s rezervou. Ovšem Meredith byl úspěšný agent s dobrým jménem v branži, s klienty věhlasných jmen jako Norman Mailer a P.G. Wodehouse. Meredith rovněž napsal knihy, která byla na veřejnosti velmi dobře přijata s názvem George S. Kaufman and his friends. Scott vypadal opravdu jako někdo, kdo měl nadání pro talenty a cit pro humoristická díla.“
Payne odeslal rukopis první knihy spolu se šekem na 400 dolarů. „Nemohl jsem si z finančního hlediska dovolit, aby si přečetl všechny tři knížky,“ vysvětluje. „Po měsíci jsem obdržel pěti-stránkový dopis, ve kterém se psalo, že moje dílo je nepublikovatelné. Dále tam byl přiložen návrh, abych od publikování knihy opustil.“ (Krátce na to Scott Meredith zemřel, avšak jeho agentura stále funguje. Nyní si za účtují 450$.) Teď, když o jeho dílo neměla zájem žádná agentura, Payne se rozhodl vzít iniciativu do vlastních rukou. Rozeslal ukázky 2 kapitol do více než 50 nakladatelství.
Ani jedno z nich neprojevilo přání přečíst si knihu celou. „Ani nevím, kolik dopisů se zamítnutím jsem obrdžel. Přestal jsem je počítat po čísle 38.“

Mělo být Mládí v Hajzlu uvedeno v zapomnění?

„ v té době jsem stále více ztrácel naději,“ připouští Payne. „Strávil jsem tři roky svého života nad projektem, který teď měl být zapomenut. Nikoho 1100 stránková humoristická trilogie nezajímala.“

Domácí kutil, která strávil pět let spravováním a přestavbou rozpadajícího se domu v Západním Berkeley, dostal nápad. Zajistit si tisk na vlastní pěst.
Payne se začal zajímat o to, jak si zajistit tisk knihy na vlastní výdaje. „Přečetl jsem snad všechny knihy o tom, jak si sám zajistit vydání knihy. Většina z nich radila těm, kteří chtěli vydat literaturu naučnou — z toho pro mě vyplynul fakt, že zajistit si vydání knihy románu jakožto beletristické literatury je zcela nesmyslné.“ Poradou s knihtiskaři vyšlo najevo, že publikování Mládí v Hajzlu ve vázaném vydání vyjde na 15 000 dolarů.
„Usoudil jsem, že kniha se více dostane do povědomí, bodou-li uveřejněny všechny tři díly v jedné knize.“ To z ní činilo knihu velmi těžkou a drahou.

„Problém byl v tom, že jsem neměl nic našetřeno. Moje práce byla náročná, avšak málo placená, tak jsem si k ní přibral několik prací příležitostných.“ Po další rok a půl, Payne zastával tolik práce, kolik jen byl schopný. „S tím však byl jednu dobu problém, neboť jsem musel v práci pracovat sedum dní v týdnu po celých šest měsíců. Vzpomínám si, když jsem si jednou vyjel v létě o víkendu do Mendocina, navštívit přátele, trávil jsem celá odpoledne zavřený v malinkaté kabince pro hosty, psaním textů do práce. Stejně jako Levák jsem si neustále dokola opakoval : 'Můj život je učiněné peklo, můj život je učiněné peklo.'“

v době kdy šetřil na tisk každičký dolar, se pustil do výuky počítačového softwaru pro sázení textu do tiskové podoby. Vzhled knihy si navrhl celý sám. Na své manželce Mac nechal úpravu stránek. „Problém byl jak vtěsnat 225 000 slov do 500 stran. Používal jsem dosti malého písma a ještě k tomu jsem dodatečně na počítači snížoval délku každého písmena. Nevypadalo to nikterak vábně a výsledek mé práce jste museli číst s velkým namáháním očních svalů.“ S kolegou výtvarníkem pak vytvořili ilustraci pro obal knihy. „Ten však byl tou dobou velmi vytížen svou prací a nemohl mé obálce věnovat dostatek pozornosti." říká Payne. "Takže jsem se musel spolehnout na své nedostatečné výtvarné schopnosti.“

Payne vytvořil čtyřbarevný obal a připsal na něj krátký text. Rovněž navrhl logo pro jeho vydavatelství.

1992: Mládí v Hajzlu přichází

„Na ten den nikdy nezapomenu. Příjezdová cesta byla úplně ucpaná a já s řidičem jsme vykládali pět palet knih, které dohromady tvořily obrovskou hromadu krabic.“ Tři tisíce kopií v prvním vydání Mládí v Hajzlu : Deníku Nicka Twispa byly vytisknuty Haddenem Craftsmenem ve Scrantonu v Pennsylvanii. Účet za tisk však musel být zaplacen ještě před dodávkou. „Knihtiskaři neposkytují úvěr lidem, kteří publikují sami,“ odůvodňuje Payne. „Ačkoli jsem knihy obdržel na sklonku roku 1992, uvedení na trh bylo stanoveno na duben 1993. Prodlevu jsme učinili pro to, abych měl čas rozeslat knihy do redakcí novin, časopisů a abych mohl zaujmout velkoobchodníky, kteří by knihu případně distribuovali.“
„Knihkupectví zřídkakdy objednávají tituly přímo od nakladatelství, takže se musíte zkontaktovat s distributory.“ Payne tak tedy učinil a čekal. A čekal.

Nadešel duben a Payne žádného distributora pro svou knihu neměl. Z nadšení rozeslal 9 kopií každému ze tří místních knihkupců.
„Byl jsem šťastný, když jsem viděl, že Cody v Berkeley umístil mou knihu do výkladu. Později jsem se dozvěděl, že naopak jiný z knihkupců v Berkeley mou knihu jednoduše vyhodil, což je docela ironické, uvědomím-li si fakt, že právě po těchto prvních výtiscích prahnou všichni knižní sběratelé.“

Toho měsíce si Mládí v Hajzlu všimnul i tisk. Berkeleyský týdeník The East Bay Express napsal : Tlustá kniha místního autora přistála na mém stole před několika týdny. Musím poctivě přiznat, že jsem ji rychle otevřel někde uprostřed, abych zjistil o čem je. Začal jsem číst někde ve středu kapitoly, ale musel jsem se vrátit o trochu zpět pro zjištění spletitého děje. Znovu jsem byl nucen posunout se zpět a brzy jsem došel k závěru, že z děje vůbec nic nevím a že budu muset prostě a jednoduše začít od začátku. Po několik dní jsem byl pohroužen do četby Mládí v Hajzlu : Deník Nicka Twispa, místního nejnovějšího romanopisce, ďábelsky vychytralého C.D.Payna, že jsem málem zapomněl tento sloupek napsat … Autor Payne vytváří hlavní děj tak zamotaný a spletitý, že čtenář, který sleduje Nickova dobrodružství skrze podezření, jestli se vůbec v knize dopracuje k uspokojivému rozřešení. Payne to však hravě dokáže.
Ten samý týden obdrželo Mládí v Hajzlu další kritiku, která však nebyla tak milá.
Payne, sáhnusivší hluboko do kapsy, uveřejnil v Publishers Weekly několik inzerátů s nadějí, že si ho několik knihkupců všimne. Rovněž uveřejnil malý (až na cenu) inzerát ve sloupku recenzí v New York Times. „Utratil jsem 4000$ za inzeráty a prodal 2 knihy z nichž jsem utržil 49.90$. Ne příliš dobrá vizitka pro chlápka, který se živil opisováním textů.“

Nakonec několik dobrých zpráv

Toho léta BookPeople, velký nakladatel z Oaklandu souhlasil s distribuováním mé knihy, stejně jako Pacific Pipeline se sídlem v Seatlu.
Začalo přibývat nabídek od Baker & Taylor a dalších velkoobchodníků. Městské knihovny v Berkeley a na Long Beach objednávali kopie. Mládí v Hajzlu čelilo bouřlivým kritikám v magazínu Small Press, L.A.Readeru a novin Sonoma County Independent. „Zvláštní na tom bylo,“ odpovídá Payne, „že už v té době kdy jsem prodal jen několik stovek kusů, jsem dostával spoustu dopisů od čtenářů, kteří mou knihu doslova zbožňovali. Tyto ohlasy mě příjemně hřály na duši.“

v ten samý rok na podzim, měl Payne na San Franciském knižním festivalu svůj vlastní stánek, kde nabízel potisknutá trička, sluneční brýle a zdarma rozdával 50-ti stránkové ukázky jeho románu (ve formátu novinovéh článku). Na festivalu potkal Boba Wardena, obchodníka s knihami ze Santa Rosy, který se s Paynem domluvil na tom, že mu bude na částečný pracovní úvazek propagovat jeho knihu.

Payne odjel do Los Angeles propagovat svoji knihu na každoroční sjezd amerických knihkupců. Stal se členem COSMEP, spolku drobných nakladatelství a zaplatil jim za vystavení jeho knihy na stáncích COSMEPu na Frankfurtském knižním veletrhu. K jeho velkému překvapení, mu došla nabídka na odkoupení německých práv od Mnichovského nakladatelství Droemer, jednoho z největších nakladatelství v Německu. Za to, že kniha se prodává i v Česku, můžeme poděkovat čechovi žijícímu v Berkeley, který Paynemu pomáhal, neboť díky jemu prodal C.D.Payne česká práva brněnskému nakladatelství Jota. První tři knihy Mládí v Hajzlu se stali v České Republice best-sellery, dostalo se jim i velké pozornosti v tisku. „Bylo mi řečeno, že české teenagery Nickova dobrodružství tak okouzlila, že si je nejen četli, ale hráli si na skutečné postavy z knih.“ usmívá se Payne. Knihy rovněž byly uvedeny ve Velké Británii, Chorvatsku a Maďarsku.

Ještě více dobrých zpráv pro Nicka

Bob Warden představil Payna agentovy Winifredu Goldenovi (momentálně působí v Castiglijské literární agentuře), který následně Payna přijal za svého klienta. „Byl jsem ohromen,“ odpovídá Payne. „Telefonátem mi bylo okamžitě nastíněno jak se věci mají.“ Brzy na to se o něho začali zajímat několik nakladatelství, přijal však nabídku Doubledaye.

Na jaře 1995, bylo Mládí v Hajzlu vydáno Doubledayem jako hardback (kniha s pevným obalem – pozn. překl.) a Payne byl nucen přestat s prodáváním jako samonakladatel. „Doubleday chtěl zvětšit písmo v knize, takže zcela logicky jsme museli zkrátit text a to přibližně o 10 procent.“ vysvětluje Payne.

„Fanoušci, kteří by si rádi přečetli nezkrácenou verzi Nicka Twispa si bohužel musí sehnat původní kopie, kterých bylo vytištěno na 3000 kusů. Občas se vyskytnou v Antikvatiátech nebo se vydražují na internetových stránkách E-Bay.“ (Pro české čtenáře toto neplatí. v ČR totiž byly vydány díly nezkrácené – pozn.překl.)

Aby kniha byla cenově dostupná pro méně movité čtenáře, Doubleday si nelámahal hlavu s obálkou knihy a knižní ilustraci vytiskl přímo na desky knihy. „Přátelé to komentovali slovy, že nejde o beletristickou knihu ale o učebnici pro střední školy.“ kometuje podivný čin Doubledaye Payne. „Pokud si dobře vzpomínám, Doubleday toto šetření peněz už nikdy nezopakoval.“ Doubleday vyslal Payna do knihkupectví v Portlandu, Seattlu, Bellinghamu, Spokanu, Iowa City a do dalších v okolí San Francisca.

Obchodní zástupci Doubledaye v jednotlivých městech, kteří byly knihou úplně omámeni, si však již připravili svou vlastní reklamní kampaň. Do té doby kniha, která byla zcela bez povšimnutí, díky této nové edici na ni začal knižní svět nahlížet docela jinak. Knižní recenze najednou přicházeli ze všech stran – z Los Angeles Times, the Oregonianu a dalších. Ve stejný rok šla vzhůru i opona San Franciského Cable Car divadla, když uvedla Mládí v Hajzlu jako divadelní hru. Divadalní scénář připravila Monica Taylorová, produkci tvořila dvojice Bob Warden a Carl Hamilton z divadla Sonoma Shakespeare. Divadelní hra Mládí v Hajzlu byla rovněž zinscenována v Denveru a Rohned Parku ve státě Kalifornia.

Volání Hollywoodu

Netrvalo to dlouho a na přetřes přišla i otázka filmování příběhů Nicka Twsipa v Hollywoodu. „Spousta producentů se o tuto látku zajímala,“ potvrzuje Payne, „avšak vše padlo ještě dříve, než se filmování rozjelo, protože pokud by se film měl držet knižní předlohy, musel by být označen jako MN (Mládeži Nepřístupno), což by zajistilo nulovou návštěvnost ze strany mladých.“ v roce 1996 byla zhotovena krátká TV série Nicka Twispa produkovaná Brillisteinem a Greyem pro televizi Fox Network (Stahujte krátkou ukázku z pilotního dílu s českými titulky). Payne byl se ženou pozván na natáčení. „Jak se dalo předpokládat, televize použila jen malé procento z knižní předlohy. Ale rozpoznal jsem tam několik povedených vtipů, které v knize jsou. Herci odvedli skvělou práci a důkazem byl i smích obecenstva, který celou dobu natáčení doprovázel.“

„Zaslechl jsem něco o tom, že Mládí v Hajzlu bude vyhrazen půlhodinový úsek po seriálu Simpsonových.“ Ale němelo tomu tak být. Pro vysílání na televizi Fox bylo připraveno celkem 19 takových seriálů a jen dva z nich se mohli dostat do vysílání s tím, že poběží ne více jak několik měsíců. „Osud tomu nechtěl a seriál Nicka Twispa neměl být vysílán s odůvodněním, že Fox Network pokračují ve vysílání jistých, divácky sledovaných a úspěšných seriálů jako Sabrina a Dawsonův svět.'“

MTV připravovala v roce 1998 mini sérii Mládí v Hajzlu , ale bohužel jeden z hlavních scénáristů tragicky zahynul při lodní havárii – údajně v ten stejný den dokončil pilotní scénář pro první díl (který se ale nikdy nenašel). Na sklonku roku 2003 je znovu ve stádiu příprav celovečerní film s názvem Mládí v Hajzlu pod vedením zkušeného producenta, Davida Permuta.

TOPlist